Zvýšení průchodnosti terénem bez nutnosti vzdát se požitků plynoucích z občasného použití přípojeného vozíku a možností transportovat cokoli kamkoli…

Pokud se podíváte na převis karoserie směrem dozadu od zadních kol, pouhým okem zjistíte, že je v porovnání s jinými SUV-OffRoady takřka bezkonkurenčně největší. Znamená to, že zadní nájezdový úhel je slušně řečeno nic-moc a přidáním tažného zařízení se z 4Runnera stává regulérní zemědělské vozidlo schopné provádět hlubokou orbu v jakémkoli trochu zvlněném terénu…

 

S tím by se mělo něco dělat! Nabízí se zvednutí podvozku, ale o tom si přečtěte jinde. Tažný je tažný a občas se hodí. To původní je potřeba upravit tak, že se ze spodní zadní části flexou vyřízne vnitřní příčná část, která se následně vloží mezi svislé (trochu skloněné) zkrácené části tak, aby výškově byla v zákrytu se spodním okrajem hrany nárazníku. Zároveň to akorát vyjde tak, že můžou zůstat v nezměněné poloze “Y” nosníčky, které drží nárazník. Doporučuji použít větší svorky a celou svařovací operaci provést přímo na autě, jinak totiž hrozí to,že se celá konstrukce zkroutí tak, že bude problém ji opět přišroubovat do původních otvorů v rámu. Mimochodem v mém případě byly původně použity šrouby nikoli s metrickým závitem, jejichž dostupnost v našich obchodech se spojovacím materiálem je opravdu mizerná.

Původní koncovka (samotná koule) je standartní výrobek přichycený dvěma šrouby M16x40 k matkám navařeným do výstupku TZ. Dala by se sice dát zpátky, ale byla by tak utopená, že by se dala použít snad jen k upevnění vyprošťovací kurty. Je tedy třeba použít distanční podložku. Tu jem nechal dle výkresu vyrobit na míru – plánek viz dále. Základní rozměry 130x60x80. Přichycena je šrouby M16x12, takže úchytové matky není třeba měnit. Ve sporní straně podložky je ještě vyfrézován žlábek, který zároveň umožní použít Hi-Lift hever aniž by hrozilo vysmeknutí jeho výstupku při zvedání vozu.

Originální připevnění el.zásuvky je opravdu záhada, takže doporučuji jej rovněž přepracovat a místo tří šroubů spojujících víčko zásuvky se dnem a další kovovou destičkou přivařenou k nosné části TZ použít jeden centrální šroub ve středu dna zásuvky… Pokud bude potřeba prodloužit/zkrátit, doporučuji si předem označit všech sedm drátů (u mě byly všechny stejně červené…) tak, aby byly opět zapojeny, jak mají.

Samostatnou kapitolkou je rozdělení nárazníku na dva samostatné díly. Jeho průřez má tvar lehce deformovaného “C” a není problém z něj flexou vyšmiknout prostřední cca 30cm část tak, aby akorát zůstaly nedotčeny “Y” nosníčky na obou stranách.

Složitější operací je úprava plastového horního krytu nárazníku. Ten je nacvaknut na celkem osmi rozporkách, takže se dá jednoduše sundat. Jak jsem si ověřil, je to sice termo-plast, takže se dá vratně tepelně opracovávat (k ohnutí stačí jen pájka a svěrák…), ale raději jen jednou – nevím proč, ale úchyty nejsou zcela symetrické, proto je třeba si vzdálenosti pro zkrácení a ohyb odměřit na každé straně zvlášť.

Pro úplné finále doporučuji ještě pojistit plastové okraje ohybů přišroubováním/přinýtováním krytu z podestového plechu. Sám se na to chystám v neděli…

Petr 4R

p.brych@ewals.cz

ps: ještě doplním schéma zapojení zásuvky a nákres distanční podložky.