|
|
|
||
|
|
Ve dnech 14. a 15. 05.
2005 proběhla první větší letošní klubová akce. Tentokrát v nový lokalitě
– na Rakovnicku (autor
Chorche) Na
začátek nutno říct, že akci tentokrát neplánoval nikdo z klubu, ale vlastně
sme se dík Padouchovi přifařili k akci rakovnickejch veteránystů. Padouch je
jedním z veteránystů a hrdej majitel krásný BJ40ky. Zmíněný veteránysti akci
nazývaji "Pátek třináctýho" a jezděj jí pravidelně na první jarní
pátek 13 i když je vlastně v sobotu... Akci připravili ve velkym stylu a
vlastně začínala ten pátek v jedný místní hospodě u Chobota velkou
chlastačkou. Tý se ale nikdo z našeho klubu bohužel neúčastnil. A tak pro
nás, klubáky, akce začala až v sobotu ráno u výše menovaný hospody. Akce se
zůčastnilo asi 30 aut od veteránystů (UAZy, Jeepy, ARA, Samíci, Patroly,
LCčka a já nevim co eště. No a na
startu bylo 6 aut od nás plus 2 spřátelený. Menovitě samozřejmě já, Jano,
Lukáš, Praxík, Pavel a Tomáš. A k tomu Libor s Teránem a Praxíkův brách a
Milan s Pajerem. No a taky naše drahý polovičky a další kamarádi. Po
nahlášení aut a posádek organizátorum a seznámení s propozicema začal
orientační závod. Jednotlivý posádky vyráželi po asi dvou - pěti minutách na
trať, kde byly postupně 3 kontrolní stanoviště s nějakým úkolem. Trať o dýlce
asi 15 km byla jako v každym orientáku vyznačená na papíře systémem malůvek
"od hospody doleva, po pěceti metrech odbočka mezi stromy doprava, po
dvěstě metrech za polem doleva" atd atd. Kupodivnu sme všichni z klubu
trefili všude správně (to nelze říc o místních veteránystech, který bloudili
po lesích křížem krážem :-) ) . První kontrolní stanoviště byl takovej malej
triálek mezi stromama s výjezdem, sjezdem a místem na vykřížení. Všichni
runerysti opět projeli více méně bez problémů. Tomáš trochu poladil lem
blatníku o strom, já sem šokoval nějakýho místního majitele LC70 tim že sem
pokračoval dál korytem s dvouma kolama ve vzduchu : nechápavě pravil "ty
vole von tam má uzávěrku ?!" na coš sem mu vodpověděl že samozřejmě jo,
a že mu klidně jednu prodám esi má zájem. Po vyřčení ceny čumněl ještě víc
:-))) Něgdo z klubu pak konstatoval
něco jako "Chorche to projel jak nic a eště u toho stačil prodat
špéru..." :-) Další
kontrolní stanoviště byla RZta neboli rychlostní zkouška. Spočívala v rychlý
jízdě po klikatý polní cestě cca 700 metrů k posedu, kde se muselo vyšplhat
nahoru a postavit tam plechovku, nebo jí naopak votamtat vzít, slíst a zase
se vrátit na start. Samozřejmě co nejrychlejš. Nevim přesně jak ostatní, já
to stihnul asi za minutu 40 vteřin (nejvíc času zabralo šplhání na posed, uš
nejsem nejmlačí holt...). No a poslední kontrolní stanoviště byl triálek mezi
laťkama na takový trati ve svahu s muldama. Všichni projeli bez problémů
opět, jenom Pavel si docela vošklivě bouchnul koulí vo zem v jedný prohlubni.
Mně jaxi zapoměli říc, že se to jede na čas. Nicméně sem hned po startu
zjistitl, že sem si zapoměl zapnout volnoběšky, takže sem to jel jen na zadek
a díky tomu (musel sem to trochu brát pod plynem) sem to zajel dost rychle
aniš bych tušil že čas rozhoduje... :-) Pak
se jelo na oběd. To bylo malinko chaotický, protože se jelo do víc hospod
kvůli počtu lidí. Takže sme se trošku roztrhali. Nás ved místní UAZista Alf
do nějaký hospody přes louky a lesy. Než sme tam dojeli, tak ostatní skupina
už byla po obědě, ale nám to nevadilo, aspon sme si najeli pár dalších
teréních kilometrů. Po
obědě sme vyrazili směr bahno. Vlastně na místa který sme 14 dní předtim
projeli s Padouchem při průzkumu trati. Bahno začínalo vlastně na normální
lesní cestě, gde ale byly půlmetrový vyhrabaný rigoly plný slizkýho jílovýho
bahínka, vždycky na jedný straně, takže auto jelo ve slušnym náklonu. Klubový
auta první část projely bez problémů,
v rigolech uvízly jen samíci. Následoval výjezd na pahorek, kterej byl ale už
pro někerý 4runnery problematickej. Kvůli dlouhýmu rozvoru se nešlo rozject a
tak to bylo hodně o gumách a o technice jízdy. Velký problémy měl Tom, kterej
s terénem neměl žádnou zkušenost a vždycky ve výjezdu jakmile kola začly
hrabat dal nohu z plynu. Nakonec ho vytách Lukáš na laně. Já kopeček dík
uzávěrce vyjel, ale až na podruhý. Na poprvý totiš začla na redukovanou
dvojku hořet nová spojka... oblak dejmu zahnal přihlížející do uctivý
vzdálenosti a auto pak smrdělo aš do večera... Z pahorku pak vedla jen jedna
cesta - do koryta potoka plnýho bahna a následně do protisvahu na druhý
straně koryta. Korytem a do protisvahu bez problémů projelo jen pár prvních
veteránystů. Pro ostatní rozhrabaný bahno už bylo jistou pastí. Nechytnul se
vlastně pak už vůbec nigdo. Někdo sice projel bahnem, ale už se nevyškrábal
na protisvah, někdo zůstal rovnou v bahně. Vyproštování všech 40 aut trvalo
asi 3 hodiny... U
mně přišel na řadu opět naviják, kterym sem se vytách na protisvah a pak s
nim ještě vytách totálně uvýzlýho Alfovýho UAZe. Toho předtim nevytáhlo i
několik za sebou zapřáhlejch aut. Nicméně noell si snim poradil jedna báseň.
Ozvalo se takový to čvachtnutí jako dyš vytáhnete špunt z lahve vína a uázek
vylít z bahna. Pak
následoval další úsek trati a sice sjezd korytem potoka, kterej měl po obou
stranách poměrně vysoký a příkrý břehy. Jinejma slovama - gdo tam vjel, tak
už musel korytem project až na konec. Jiná cesta nebyla. Tenle úsek se ale
ukázal jako prakticky neřešitelnej oříšek, protože první 3 vojenský auta beznadějně zapadly hned v začátku. Proto
sme svorně konstatovaly, že pouštět do toho naše runery nemá v tudle večerní
hodinu cenu a zbaběle sme úsek vobjeli lesem. Nákou chvíli sme pak pozorovali
marný snažení o vyproštění těch 3 zapadlejch aut. Protože už se smrákalo,
rozhodli sme se opustit organizátory a vyrazit směrem k tábořišti, který nám
ochotně poskytnul Padouch na jeho lesním pozemku. Tam se rozdělal oheň, pivo,
buřtíky, co kdo měl a pařilo se a klábosilo. Po
setmění dorazil ještě Chip, kterej teprve ten den dodělal přestavbu svýho
runera na dýzla. Po půl roce to byl zázrak že to vyšlo a dorazil bez
problémů. Ráno
přijel Padouch s Pinzgaurem, což je jakejsi rakouskej klon Tatry 805. Poradil
nám kam v neděli vyrazit a kam ne (mněl sem naplánovaný asi 3 hrady podle
mapy, který mi pohanil áčto sou prej jenom na mapě ale v reálu po nich neni
ani památky...). S Pinzgaurem sme ještě projeli po jeho pozemku, pokáceli s
nim pár stromků a vyhlídli místo na budoucí trialovou trať. Pak
dorazil ještě Robert a vyrazili sme na výlet za kulturou. Nejdřív na jeden
místní zatopenej lom a pak na hrady Libštejn a Týřov s malou ofroudní
vložkou. Pavel a Tomáš už s náma ale nejeli, vraceli se domu. Nakonec se
zbytek skvadry přemístil na lom Amerika u Berouna. Tam sme se rozloučili a vyrazili k domovu. (Praxík s bráchou
Milanem se pak ještě stavili u nás doma, koupili a naložili Andynýho skůtra
do Pajera jako by to byla koloběška a votfrčeli do Trutnova) Celý
týdle akci ještě předcházel průzkum trasy, kterýho se za Padouchova vedení
účastnil Pepa, Tomec a já. Z něho sem dávám fotky. Fotky z průzkumu trasy jsou zde
|
||
|
|
|||
|
|
|||
|
|
|||
|
|
Termíny akcí |
||
|
|
|||
|
|
|||
|
|
|||
|
|
|||
|
|
|||
|
|
|||
|
|
|
||
