|
|
|
||
|
|
Ve dnech 3. a 4. 7.
2004 proběhla zatím nejdelší klubová akce. Tentokrát na Humpolecku. (autor
Chorche) Na
začátek musím říct, že akci naplánoval a připravil tamní rodák a člen klubu
Lukáš. Na rozdíl od předchozích akcí, který se pohybovaly kolem 10-20 Km v
terénu, tentokrát to byl opravdu záhul, protože sme celkem najeli přes 100 Km
v terénu !!! Sešli
sme se v počtu pěti aut v sobotu ráno na parkovišti na D1 směr brno.
Zúčastnili se Lukáš (jako průvodce tamním krajem), Pepa, Chip, Standa a
já. Nedorazil nigdo další, což je už
vážně škoda, začíná mě mrzet, že klub funguje fakticky jen pro pár skalních
příznivců. Omluvil se Rampa, kterej si vyvrknul kotník a Libor, kterej musel
do Práce. Taky Víťa, kerej měl něco
jinýho. Ale třeba Tom, kterej sliboval že určitě dorazí se neobjevil a pro
jistotu si vypnul telefon. Žeby nakonec dostal strach ? Ale předesílali sme,
že akce by moc náročná bejt neměla ….
I když se pak ukázalo, že trochu byla. No,
z parkoviště sme sjeli rovnou do terénu a až na krátký přejezdy mezi
vesničkama z něj v podstatě nevypadli dva dny. Tamní prostředí bylo
specifický hornatou oblastí. Takže se jezdilo pořád dokopce a z kopce.
Střídali se lesní cesty, polní cesty, lesy bez cest a louky bez cest. Co se v
okolí nevyskytovalo byly potoky, ale to vůbec nevadilo. Jako první zpestření
byl prudkej výjezd po bahení cestě v lese. Lukáš do vysílačky hlásil, že
posledně to nevyjel. Tak sme ho vyslali jako prvního… S tim, ať se ozve až bude nahoře. Po
chvíli hrabání zmizel za obzorem a ticho. Na výzvy do rádia nereagoval, tak
sme za nim vyslali Pepu. Tomu to nejdřív nešlo se vůbec na nakloněný cestě
rozject, zadek se mu pořád sunul na strom. Nakonec se rozjel a slíbil že se
ozve až se vyšplhá nahoru. Ovšem zmizel a zase ticho. A to už bylo podezřelý.
Chip prohlásil něco o bermuckym trojůhelníku. Fakt je, že to bylo zvláštní.
Nicméně, sem byl na řadě já, a i když se mi moc nechtělo (přecijenom sem
viděl pár dílů Akt X), tak sem se do toho pustil. Nevim, jak přesně sem se na
ten kopec dostal, protože si pamatuju jenom zběsilý kroutění volantem a
šlehání větví vo vokno a boky auta. Nahoře ale už byly spokojený Lukáš a
Pepa. Nevysvětlili proč se neozvali do rádia, ale hlavně že nezmizeli někam
do paralelního vesmíru. Chip se Standou vyjeli za náma. Další lahůdka byl triálek v lese mezi
stromama. Na začátku Lukáš zahučel do koryta, zašprajc se o kládu a nemoh se
hnout. I když sme tlačili postupně z obou stran, auto leželo kolama v korytě
a koulí na kládě J Po chvíli
vyproštování si něgdo fšim, že se Lukášovi netočej přední kola. Tak ho na
tento drobnej nedostatek upozornil a za halasnýho nadávání všech Lukáš zařadil
předek a bez problémů z koryta vyjel… J J J
Hned po sléze se mu osud pomstil tak, že uvíznul mezi dvouma stromama.
I když sme se snažili ho podpírat, byl bokem po stráni a sunul se na jeden ze
stromů čim dál víc. Nakonec se o něj opřel a plech dveří se začal povážlivě
prohybat. Musel nastoupit Standa s
navijákem a vytáhnout ho od stromu pryč. Odnesly to promáčklý dveře a
samolepka na nich. Navštívili sme
zatopenou vesnici u vodní nádrže Želivka. Z baráků tam zůstal jenom kostel.
Prej tam bylo asi 3000 obyvatel. Nojono, my pražácí, prostě musíme mít co pít
a f čem se mejt … Další zajmavost
byla sjezd z hřebene lesem z prudkýho
kopce dolu na cestu. První se vydal Standa a já šel pěšky vedle něj.
Prokličkoval mezi stromama a přiblížil se ke škarpě. Bylo třeba sject asi z
pětimetrovýho náspu do škarpy, která měla na druhý straně asi metrovej
protisvah. Bez navijáku neřešitelnej problém. Ale Standa naviják má, takže se
vytách o protější strom. Pro řidiče osobáku, kterej jel náhodou kolem to byl
asi šok. Ale to nevadí, Standa se dostal ven. Já mezitim vyběh zpátky nahoru
na kopec a vydal se hledat jinou cestu. To se mi povedlo, jel sem po
vrstevnici se solidním bočním náklonem, po šutrech a jehličí. Nakonec sem
vyjel na silnici kus od místa, kde byl uš Standa, a Pepa se zrovna pokoušel pokořit onu škarpu. Zapích se čumákem
do ní a musel zase nastoupit Standův naviják. Další kdo pokořil škarpu, sice
o kus dál ale bez navijáku byl Chip. Přecijen jeho zvednutá "koza"
měla nárazník o kus vejš a nezapíchla se do škarpy jak Standa s Pepou. Lukáš
se dostal na místo stejnou cestou jak já.
Projížděli sme nějakou bahnitou cestu v lese a holky přímo z aut
zbírali houby. V jednom úseku tek přes cestu potok. Protože cesta byla ve
stráni (jak jinak) tak ten potok kus tý cesty vodnes a tak se auta museli
proplazit po tenkym náspu, připláclý na protisvah. Já projížděl jako poslední
a už sem měl trochu nahnáno, protože ostatní to přede mnou pořádně ujezdili a
kluský bahínko mě pomalu sunulo bokem ze srázu. Ale nakonec sme i tenle úsek
přežili bez úhony. Následovalo další
ježdění až do chvíle kdy začalo pořádně pršet. Dešt nás chytil při výjezdu po
šutrovatý cestě na další kopec s rozhlednou. Myslim že americký rockcrawleři
by se nemuseli za takovou cestu stydět… No a potom zase podobná cesta z
kopce. V jednu chvíli se mi to trochu
utrhlo a málem sem zkončil Chipovi v kufru.
Když sme vyjeli na silnici, tak nás opustil Standa. Jel druhej den na dofču
a potřeboval zbalit saky paky. Tak sme našli nějakou hospůdku a dali pozdní
oběd ve formě párků a sekačky. Po večeři sme ještě něco pojezdili a pak se
vypravili na Lukášovu chalupu. Tam si
každej připravil spaní jak uměl (Pepa a já s Andy v autech, ostatní v
chalupě. Zapálili sme voheň a
grilovali co gdo měl a chalstali co gdo měl. Někdy po půlnoci se šlo chrápat.
Já do rána malinko zmrznul (nechal sem se nachytat reklamním letákem a koupil
spacáky prej do - 20°, ale mohlo bejt tak dva tři nad nulou a já zmrz jak
rampouch). Ráno sme po snídani vyrazili na další ježdění. Navštívili sme
nějaký lomy s vodou, přejeli schnilou lávku, na kerý zbyly po nás rozlámaný
klády. Nakonec sme dojeli k hradu Lipnice. Tam sme dali oběd v penzionu ve
kerym prej paříval Hašek, prohlídku hradu a opustili Pepu a Chipa, kerý
vyrazili na Prahu. My s Lukášem ještě pokračovali na další hrad - Orlík.
Cestou sme málem zapadli v hnoji, kterej se objevil uprostřed pole a nešel
object ( otevřenym okýnkem sem se trochu těma hovnama vohodil, nemluvě o tom,
že kokotka ted puchne jak skunk). Na Orlíku sme se rozloučili s Lukášem a pomalu taky vyrazili k domovu. Takže
když to schrnu, akce byla opravdu skvěle povedená, cesty dobře vybraný,
nálada veselá a nikomu se nic nestalo.
Lukášovi ještě jednou dík za organizaci a místo na chalupě ! Kdo
nejel, o hodně přišel a může se stydět… P.S.
S Andy sme si pak ještě udělali malý prodloužení akce - vyrazili sme na Brdy. Kempovali v lomu, hledali houby a
v úterý za náma dorazil i Lišák s tchánem. Ten se pak stratil v lese, takže
proběhla velká pátrací akce s dobrym koncem u Lišáků doma.
|
||
|
|
|||
|
|
|||
|
|
|||
|
|
Termíny akcí |
||
|
|
|||
|
|
|||
|
|
|||
|
|
|||
|
|
|||
|
|
|||
|
|
|
||
