|
|
|
||
|
|
Ve dnech 2. a 3. 10.
2004 jsme vyrazili podruhé do Jinců. (autor
Chorche) Po
letní třetí Javornici, na kterou sem nějak nestíhal napsat článek se o prvním
říjnovém víkendu konala dvakrát odložená expedice do Jinců. Odložená proto
jelikož se bejvalej vojenskej prostor stal opět vojenskym prostorem a konalo
se tam cvičení. O tom sem se dozvěděl na poslední chvíli a tak sme akci
museli odložit. A pak ještě jednou kvůli počasí. Jak
již je v našem klubu obvyklé, akci předcházel leteckej průzkum (kterejpak
ofroudovej klub se tak může pochlubit takovoudle vymožeností J ) . První průzkum zjistil velkej
lesní požár kterej způsobili vojáci a kouř z něj zaplavil celý údolí mezi
Brdama a křivoklátskýma lesama od Plzně k Berounu… Druhej průzkum měl za úkol
zjistit případnej pohyb armády v prostoru. Jelikož sem žádnej nezaznamenal,
rozhodli sme, že akci pojedem. V
sobotu ráno sme se sešli na parkovišti v Jincích v počtu pěti aut - Lukáš s
bráchou, Libor se ženou s jejich rudou Bertou, druhej Libor s Teránem, Vašek
s LC120 a ženou a já s Andy J Pravda, nebejt neklubovejch aut, jeli
bysme jenom 3, ale to už je holt ostuda vás ostatních, že nejezdíte. Abych
teda nekřivdil Pepovi - vodešel mu startér a Chipovi - instaluje novej motor
- ty by jinak určitě jeli. No a Petr opustil naše řady - prodal svýho runnera
L Jakmile
sme vyrazili z parkoviště, začalo pršet. Ale už se nedalo nic dělat a taxme
se vnořili do lesů. Protože v prostoru je obrovský množství cest, nebudu
popisovat kudy sme jezdili - nevim to přesně. Ale bahnitý cesty střídaly
trialy mezi stromama, prudký sjezdy i výjezdy a občasný přejezdy po asfaltu.
První trabl nastal po trialu mezi kamenama kdy se ukázalo, že Vaškovo LC120
by mohla utrpět škody (upadlo mu několik zástěrek a vohnul se nášlap). Museli
sme se kousek vracet. Libor s Teránem prorazil gumu a měli sme tak čajovou a kafovou přestávku.
Při následujícím prudkym sjezdu, kde byl navíc ještě na pravý straně cesty
hlubokej rigol mi málem Andy vystoupila z auta. Když se začlo povážlivě
houpat křížem na dvou kolech. Řikal sem, že se asi nepřevrátíme, ale nevěřila
tomu… Projeli sme a ostatní taky. Další zajmavou překážkou se ukázala bejt
obrovská louže, cca 100 metrů dlouhá. Vašek s Lukášem jí prozkoumaly ulomenou
větví a shledali, že hloubka bude do metru. Tak se jelo. V louži byly slušný
ďoury, takže chvílema se auta pěkně houpaly do stran, ale opět fšichni projeli.
Teda až na Berťáky, který sme museli chvíli přemlouvat. Nechtělo se jim do
příšerně puchnoucího bláta. Ale i oni to pak přejeli. Z aut pak fšude vysely
podivný chaluhy a smrat se dal srovnat jenom se stádem bolavejch nohou… Pak sme se vydali po cestě kolem potoka,
kde bylo pár brodů a hlavně hodně bahna a vyjetý koleje. Všichni až na
Berťáky opět projeli, ale ve vyjetejch kolejích právě Berta uvázla dík malejm
Atčkům. A tak se muselo tahat. Dopadlo to tak, že Vaškovo LC120 se zahrabala
po prahy špéry nešpéry. Nakonec stodvacítku vytách Lukáš na pevnou zem a pak
teprve 120ka vytáhla Bertu. Byly sme
rádi, že sme z týdle žumpy venku ale po pár desítkách metrů nám spadla čelist
- cesta končila uprostřed hustýho lesa rozvodněnym potokem s příkrejma
břehama . Šance na projetí bez navijáku nula. Ale vracet se nám přes bahnitej
úsek s kolejema kde uvázly předtim dvě auta nechtělo. Vyřešili sme to, že sme
to vzali lesem v místě, kde nebylo tak husto a mněko J Vyjeli sme pak na další lesní
cestě, která končila u asfaltky s výjezdem buď přes metr vysokou škarpu nebo
přes klády. Vašek se špérama se pustil škarpou a i když mu auto vůbec nekříží,
projel jí v pohodě. Pak se o to pokusil Lukáš, nicméně křížení na to
nestačilo. Přesto se o přejezd pokoušel dál tim že zvyšoval nájezdovou
rychlost. Nakonec škarpu přeskočil jak kaskadér z německý dálniční policije…
Následoval Libor s Teránem, kterej ale ve škarpě zapad. Mezitim sem s druhym
Liborem odstranoval klády pomocí kurty a Berty. To se nám podařilo hravě,
nicméně mě kluci hecovali k pokusu o škarpu. Několikrát sem to skusil, ale
bylo mi líto kokotky jí tam pustit moc rychle. Takže sem neprojel. Zbaběle
sem to vzal dírou po kládách. Následoval výjezd na kopec Tok. Protože sem na
jednom místě telefonoval s Lišákem, ostatní zatím pokračovali v cestě. Trochu
sme se pak stratili. My sme jeli podle GPSky přímo k vrcholu a kluci to vzali
trochu víc z leva. Dopadlo to tak, že sem byl na vrcholu první a po ostatních
ani vidu. I v rádiju bylo ticho. Řikal sem si, že se přece nemohli dostat tak
daleko a že Vašek má taky GPSku. Až po chvíli sem je uviděl. Byly za obrovskou
louží kerou končila cesta na vrcholu a snažili se project bahení cestou v
lese kolem louže. Jenže Lukáš a Vašek tam zapadli. Já mezitim postával na
druhym břehu a očumoval a fotil. Najednou se za louží objevil zelenej Defík a
ve mně hrklo - armáda. Naštěstí se ukázalo že to je jenom další parta
ofroudáků. Jeli ještě s červenou LC80kou. Defík se pustil do louže, ale když
byl po světla ve vodě, tak to vzdal a vrátil se. Vzal to potom stejnou cestou
kde byl už zapadlej Lukáš s Vaškem. A co myslíte ? Zapad taky… Tak sem musel
hrdinsky z druhý strany přijec, natáhnout kurtu a vytáhnout ho ven na mou
stranu louže J Potom se
jal tahat Defíkista Lukáše. Nicméně
byl to nějakej amatér, poněvač mu teprf při tom jeden z jeho kolegů poradil,
že by si moch zamknout mezinápravovou špéru. Koukal jak puk - neměl o její
egzistenci ani tušení… Lukáše
nevytách a zapat sám. Uš se pomalu stmívalo - v bahně si hověl Lukáš, Vašek a
Defík. Betáci zůstali na druhý straně louže.
Stejně tak maník s LC80. Vašek nakonec nějak vycouval a objel kopec
druhou stranou k nám. Defík se z toho taky nějak vyhrabal a odjel. Domluvil
sem se po telefonu s Lišákem, že ráno přijede a vytáhne uvízlou Lukášovo
toyku navijákem. Tak sme rozdělali ohýnek, připravili buřtíky a
klábosili. Ráno když sem se zbudil a
začal schánět Lišáka po rádiju sem zjistil že už tam půl hodiny je tahá
Lukáše ze žumpy… Pršelo a tak se nedalo moc filmovat. Lukáše dostal ven ale
sám potom zapat v močále. Přišel ke slovu naviják. Dopadlo to dobře a Lišák
vyjel. Po něm i Lukáš. Pak sme zase udělali ohýnek a chtěli opíc něco k
snídani, ale kde se vzali tu se vzali ve filcce přikodrcali cajti. S
myslifcem. A začala pruda. Co tam děláme, proč tam sme atd. Na náš argument,
že v prostoru se nestřílí a že závory sou otevřený a že to tam je jak na
matějský - spousty jinejch lidí a aut nám bylo řečeno že ty ostatní lidi sou
jenom houbaři ale my sme šmejcký ofroudysti s drahejma autama co rušej zvěř.
Na argument, že tam asi žádná není, dyš je to vojenskej prostor a že jí
primárně rušej vojáci nám hajnej řek, že vojáci zvěř nerušej, protože je s
nima domluvenej… J Vzápětí
ale dodal, že táboříme na cílový ploše kam dopadaj dělostřelecký granáty,
takže máme štěstí že sme nevybouchli … HAHAHA… No abych to zkrátil - policajti byly docela v pohodě, respektive
byly spruzený že je tam hajnej táhnul, bejvaly by nás nechali bejt. Ale
hajnej trval na potrestání (jak se ukázalo někdo nás udal, že tam jezdíme -
jinak by nás tam nigdy nenašli a navíc ta druhá parta s Defíkem a LC80 asi
myslifce potkali a poslali k čertu. Měl teda na nás zřejmě pifku a pomstil
se. Sice někomu jinýmu ale holt co se dá dělat). Každej sme museli zaplatit
pětikilo. Potom nás nechali bejt. Po snídani sme zbalili saky paky a vyrazili
napříč prostorem ke Strašicům. Podařilo se nám najít dva pěkný sjezdy a jeden
výjezd. Po širokejch pískovejch cestách s korytama po vodě. Pěkný. Ve
Strašicích nás pak čekal ještě pěknej brod a hlavně závora. Za závorou byl na
podstavci tank. A hlídač se psem, kterej nám řek, že se tam právě nastěhovala
rychlá rota a že máme vypadnout. Nedalo se nic dělat, vejlet byl u konce.
Zastavili sme se ještě v hospodě na čaj a pak se rozloučili s Vaškem a
Lišákem. Zbytek lidí sme jeli ještě na letiště do Bubovic, kde sem všechny svez
v éru jako malou kompenzaci za zkrácenou expedičku. Myslím,
že se to ale nakonec všem líbilo a těšíme se na další akci, kterou slíbil
připravit zase Lukáš na Vysočině !
|
||
|
|
|||
|
|
|||
|
|
|||
|
|
Termíny akcí |
||
|
|
|||
|
|
|||
|
|
|||
|
|
|||
|
|
|||
|
|
|||
|
|
|
||
